Konec

13. června 2009 v 8:39 | Jamana |  O co vlastně jde atd.
Ahoj, moc se všem omlouvám, ale kvůli studijním důvodům jsem příliš zanedbávala tuto stránku a vzhledem k tomu, že v budoucnu by to pravděpodobně nebylo lepší bohužel s psaním blogu končím.Tímto chci říct, že pokud se někomu líbila nějaká povídka klidně si ji můžete zkopírovat nebo přepsat podle svého...pokud máte zájem udělejte to prosím co nejdřív, v blízké době bych ráda smazala i tento blog.
Ještě jednu se všem moc omlouvám, prosím pochopte, že- ač je to kruté- škola je důležitější.
Díky Jamana
Počet komentářů: 9
 

Škorpion- 6. kapitola Kolize

10. února 2009 v 6:39 | Jamana |  Škorpion
Tak konečně další kapča...strašně se omlouvam, že jsem to sem nehodila dřív, ale šestka pro mě byla hroznej oříšek, úplně jsem se zasekla a za nic jsem nemohla přijít na to, jak se příběh bude dál vyvíjet.
Jinak nemusíte se bát o nedostatek akce, počítám, že další kapitolkou by se to mohlo pořádně rozjet.
Za úžasné betování jako obvykle velkolepé ovace Leie.
Doufám, že se bude líbit.
Jamana





6.kapitola- Kolize


" Ó, Chosé, mé srdce patří jen tobě..." Cvak.
" ...a černá zůstane černou!" Cvak.
" Vyzkoušejte novou Lanzu..." Přesládlý hlas blondýnky z reklamy na prací prášek přerušila hlasitá nadávka. Vzápětí obrazovka zčernala.
Harry zaklel ještě jednou a třískl ovladačem, kterým doteď zuřivě přepínal programy, a který byl po jeho zásahu v poněkud zuboženém stavu.
" Fakt skvělý! Jsou teprve tři odpoledne a já už šílím nudou. Kdyby aspoň v telce dávali něco, na co se dá koukat," povzdechl si, přetočil se na záda a zůstal tupě zírat na rudý samet nebes nad postelí.
" Ještě se mi nakonec začne stýskat po Snapovi," přes tvář se mu mihl ironický úšklebek, " stejně by mě zajímalo, kam to zmizel... Ale ten parchant mi nic neřekne."
Když ráno dosnídali,odešel profesor bez jediného slůvka vysvětlení z hotelového pokoje a zanechal zmateného chlapce samotného. Harry měl neblahé tušení, že toto plánuje dělat každý den a rozhodně se mu ta představa nezamlouvala. Nikdy se nepovažoval za příliš hyperaktivního člověka, ale dva měsíce civění na duchaplné reklamy na nejnovější prací prášek by bylo příliš. Na každého.
" Co si, sakra, myslí? Že tu budu prostě jen sedět a čekat, než se uráčí přijít?!"
V náhlém záchvatu vzteku se prudce posadil a začal se rozhlížet po pokoji, jako by mu snad místnost mohla pomoci jakýmkoli způsobem názorně ukázat učiteli, že on rozhodně nehodlá skákat tak, jak píská.
Pohled mu sklouzl na pootevřenou skříň. Byla pořád prázdná, kromě koženého kufru a na něm položených dvou tlustých, žlutých složek.
" To jsou ty věci od Lynxe. Snape je tam dal dneska ráno." Harry zamyšleně vstal z postele a přešel blíž ke skříni, ,, Docela by mě zajímalo, co je uvnitř. Určitě to nějak souvisí s tou organizací, o které mi včera řekl Lynx - se Škorpionem!"
Škorpion... netušil, co si o tom má myslet. Včerejší Lynxovo vyprávění znělo příliš neuvěřitelně - Voldemort, mafie, Scorpio... a Snape. Merline, mafián Snape! Nevěděl jestli se má smát nebo brečet.
" Na druhou stranu, kdo by se na to hodil víc než on? Začne s tím svým - Ale, ale, co to tu máme? - a mafiáni se rozklepou strachy. Škoda, že jim nemůže strhnout body!"
Hlasitě se zachechtal, pak ale zvážněl a znovu se podíval na věci s tajemným obsahem před sebou. Jakoby přímo vybízely, aby si je prohlédl.
" Možná jen nakouknout, nic by se přeci nestalo. Jak by to mohl zjistit?" Váhavě přešlápl. " Ale když se to dozví... Celou dobu se přece snaží, abych o tom věděl co nejméně. A jestli mu budu ještě prohledávat kufr, zabije mě!"
Váhavě vztáhl ruku k deskám, pak se zarazil.
" Ale co, koneckonců, to on mě donutil tu tvrdnout, je to jeho problém." Posílen touto myšlenkou opatrně vytáhl papíry i kufr ze skříně. Sedl si na zem a vzal si do klína obě složky. Na předních stránkách bylo velkým, červeným písmem napsáno 'Přísně tajné'.
" Tak tohle bude rozhodně zajímavé..."
Náhle se ozvalo tiché zaklepání. Harry při tom zvuku málem vyletěl z kůže.
" Cože? To musí být Snape!" Rychle se vyšplhal na nohy, strčil kufr i složky zpátky do skříně a obrátil se ke dveřím.
" Mám tam jít? Co když se mě ale snaží jen nachytat? Říkal přeci, že nemám nikomu otevírat..." zaváhal, ale zvědavost nakonec zvítězila. Přešel ke dveřím a pomalu je otevřel.
Harry ztuhl a zůstal zírat na muže před sebou. Byl to černoch, vypadal asi na třicet, holohlavý, v trochu ošuntělém černém saku. To, co však na něm Harryho hned zaujalo, kromě toho, že měřil snad dva metry, byly mohutné svaly, které se výrazně rýsovaly i přes tlustou látku oblečení. Konečně se Harry vzpamatoval a zabouchl muži dveře před nosem. Tedy, alespoň se o to pokusil a bylo by se mu to i podařilo, kdyby černoch tak rychle nezareagoval a nestrčil do pootevřených dveří nohu.
" Uklidni se, já patřím k Organizaci," zašeptal nervózně. Když viděl, že jeho slova nemají na chlapce žádný vliv a místo toho se stále pokouší dovřít dveře, rychlým pohybem mladíka postrčil dovnitř a protáhl se za ním. Poté zabouchl a zamkl. Ignoroval Harryho, který zůstal zkoprněle stát, a přešel k oknu, aby zatáhl závěsy.
" Já jsem Frank, klidně mi říkej Franky," řekl, zatímco pobíhal po pokoji a prohledával nábytek.
Harry jen nevěřícně zíral, když černoch zalezl pod postel, načež prozkoumal prostor za skříněmi a nakonec zašel i do koupelny. Náhle zaslechl dutou ránu. Muž zaklel, pak se opět vynořil a rukou si mnul čelo.
" Nějak jsem přehlédl umyvadlo," zasmál se.
" Kdo, kruci, jste?!" konečně promluvil Harry.
" Frank, patřím k Organizaci,'' vysvětlil znovu, " Můžu?" nečekal na odpověď a svalil se do koženého křesla, které pod jeho vahou nebezpečně zavrzalo.
" Ty jsi Harry Potter, co? Lynx mi o tobě pověděl, prý Brumbál donutil Snapea postarat se o tebe přes prázdniny." Hlasitě se zachechtal a rukou si přejel po holé lebce. " Je to dost legrační, Snape je sice ve špionáži bourák, ale řekl bych, že puberťáci nejsou zrovna jeho silná stránka."
Harry se trochu uklidnil, když uslyšel Lynxovo jméno. Nejistě si prohrábl vlasy a popošel o kousek blíž k muži. Věděl sice, že by měl být maximálně opatrný, ale z nějakého důvodu z černocha neměl strach. Přes svou výšku a vypracované tělo nepůsobil doopravdy hrůzostrašně. Snad za to mohly trochu neohrabané pohyby, ale spíš byl důvod v jeho dobráckých a přívětivých očích. Harrymu trochu připomínal roztomilého strýčka ze starých filmů.
" Proč tu jste?" zeptal se mladík.
" Poslali mě sem z Ústředí. Mám se sejít se Snapem kvůli novým informacím ohledně Škorpionu."
" Ústředí?"
" To je něco jako základna Organizace." Harry zavyl.
" Nerozumím vám ani slovo!" K chlapcově údivu se muž znovu rozesmál.
" To se dalo čekat. Snape nesnáší, když musí někomu prozrazovat informace o akcích." Odmlčel se. " Nebo spíš nesnáší, když musí cokoli prozrazovat... Nejspíš nemoc z povolání," usoudil.
" To sedí," zabručel Harry, který už ztratil zbytky ostychu a rozvalil se do křesla vedle Franka. " Vy Snapea znáte dobře?"
" Neřekl bych zrovna dobře. Dělali jsme spolu na pár akcích, ale nic moc... intimního, on si nepřipouští lidi k tělu." Vstal z křesla. " Kdy vůbec odešel?"
Harryho napadlo, jestli by mu neměl zalhat. Pak mu však došlo, že teď už je to stejně jedno.
" Asi před třemi hodinami. A nenamáhejte se mě ptát kam, neřekl mi to," odpověděl. Černoch se uchechtl.
" Překvapivé, co? No, je dost možné, že se vrátí až večer, tak tu na něj počkám. Tedy, pokud nemáš námitky," tázavě se na Harryho zadíval.
" Příští dva měsíce tu mám být zavřený od rána do večera. Bral bych i Snapovu společnost, kdyby to znamenalo, že se nebudu muset dívat na hloupé reklamy o pracím prášku!" zavrčel frustrovaně chlapec.
" No, do Snapovy společnosti mám nejspíš daleko, ale pokusím se ti to vynahradit. Co kdybych ti třeba pověděl o Organizaci?" navrhl s úsměvem. Harry se rozzářil.
" To by bylo skvělý!" zvolal. Už přestával doufat, že by se něco dozvěděl.
" Ok, nemáš tu něco k pití?" optal se Frank.
" Jo, jasně. Chcete limču?"
" Nebylo by něco silnějšího? Myslím, že to přijde vhod. Organizace a Škorpion nejsou moc dobrý pohádky před spaním."
" Jo, v té skřínce pod televizí byly nějaký flašky. Ehm, můžu se vás na něco zeptat?"zazněl nejistý dotaz.
" O co jde?"
" Totiž, všechno to lezení za skříně, pod postel a do koupelny asi nebylo kvůli hygienické prohlídce, že?"
" Jo, tohle..." muž se zamyšleně podrbal na hlavě, ,, Jen jsem si zjišťoval, jestli tu nejsou nějaké štěnice, chápeš?" Otočil se na chlapce.
" To jako odposlouchání?"
" Jo, mladej, to víš. Teď jsi zapletený do záležitostí s podsvětím a tam se nehraje moc férová hra."
Povzbudivě ho poplácal po zádech, když uviděl, jak Harry zesinal. " Neboj, na to si zvykneš," přesvědčoval ho. Nevěřil mu.
O chvíli později už oba znovu seděli na pohovce. Vedle na stolku stála láhev kvalitního vína a dvě skleničky.
" Snape vás zabije, jestli zjistí, že jste mi dovolil se napít," utrousil Harry. Černoch se zasmál.
" Když se zlobí, je docela roztomilej."
" Roztomilej?! Já bych to definoval trochu jinak, něco jako šílený, krvežíznivý, zuřivý, bestiální..."
" Záleží na úhlu pohledu," přerušil ho muž tiše, " Neměl bys takhle mluvit, když ho vůbec neznáš."
Harry nechápavě zamrkal. " On se Snapea zastal?!" Nedokázal pochopit, proč by někdo Snapea bránil. Ne Snapea.
" Ale já ho znám celých šest let!" odporoval zaraženě.
" Doopravdy? A kolik toho o něm víš, hm?" zkoumavě se na Harryho podíval.
" Já... vím, že je to hnusný bastard."
" A proč si to myslíš?" opět se zeptal Frank.
" To je vtip? Každý ho nesnáší. Je arogantní, nenávistný, odporný. On je prostě... zlý. Chová se ke mně jako ke špíně od první chvíle, co mě uviděl. Neustále uráží mě i moje rodiče...'' rozohnil se, " Vím, že se k němu táta nechoval hezky... a mrzí mě to. Ale to přece není důvod, aby si na mně vylíval zlost!" Rozzuřeně si lokl vína a praštil skleničkou o stůl tak silně, že se téměř rozbila. Černoch ho celou dobu zamyšleně pozoroval a mnul si bradu.
" A nenapadlo tě někdy, že k tomu, proč se k tobě tak chová, má nějaký důvod?"
" To by tedy musel být sakra dobrý důvod." Harry už byl sice klidnější, ale stále se tvářil rozzlobeně. Najednou ho napadlo, že v poslední době mu nervy ujíždí dost často. Možná Snape tolik nepřehání, když o něm tvrdí, že je hysterický.
To poznání mu na náladě rozhodně nepřidalo. Zamračeně zkřížil paže a pohlédl na Franka.
" Chápu, že vycházet se Snapem je záležitost přímo heroická. Přesto si však myslím, že kdyby ses ho snažil poznat, nebo alespoň pochopit jeho chování, byl bys dost překvapený," prohlásil muž.
" Co tím myslíte?" Chlapec se zarazil.
" Jen to, co říkám," zašeptal tajemně. " A teď. Slíbil jsem, že ti povím něco o Organizaci, že?" Frank se napil temně rudého nápoje, hluboce si povzdychl a dal se do vyprávění.


O tři hodiny později...

V zámku zašramotil klíč a otevřeli se dveře. Příchozímu se naskytl velmi zajímavý pohled na poněkud netradiční dvojici - černovlasý chlapec s vyděšeným pohledem, směřovaným na prázdnou láhev od vína, a mohutný černoch s pobaveným výrazem ve tváři. Oba seděli na zemi, mezi sebou rozloženou hrací desku... Člověče, nezlob se? Snape se ušklíbl a zavřel za sebou dveře.
" Severus Snape," tiše pronesl Frank a postavil se.
" Frank Daves," opáčil profesor a dvěma rychlými kroky přešel ke stolku. Nyní stáli s druhým mužem naproti sobě a měřili se nečitelnými pohledy. Napětí v pokoji by se dalo krájet. Harry ztuhl.
" Co to má znamenat? Vždyť Frank říkal, že ho Snape zná..."
Oba vypadali jako šelmy chystající se každou chvíli zaútočit. Najednou Snape mírně pokývl hlavou a obrátil pohled k rozehranému Člověče.
" Vůbec ses nezměnil, jsi stále jako malé dítě," pronesl s úšklebkem. Pak se podíval na prázdnou láhev a zamračil se. " Neměl jsi mu dávat pít, bohatě stačí, když je střízlivý!"
Harry se zakabonil. Přesně jak čekal. Snape se do něj pustil hned, jak přišel. Vzhlédl k Frankovi, pohledem jasně naznačoval - já ti to říkal! Frank se usmál.
" Taky tě rád vidím," odpověděl směrem k učiteli.
" Předpokládám, že jsi mluvil s Lynxem. To on tě sem poslal?" nadnesl Snape.
" Ne, poslali mě z Ústředí, ale máš pravdu, s Lynxem jsem mluvil. Pověděl mi o Harrym."
" Z Ústředí? Nějaké nové informace?" Poznámku o chlapci zcela ignoroval.
" Jo, zjistili jsme, že..."
" Tady ne, pojď ven," přerušil ho Snape.
" Nevidím důvod, Harry všechno ví." Lektvarista se napjal. V pokoji nastalo ticho.
" Co tím chceš říct?" Zlověstný nádech tiché otázky nešlo přeslechnout.
" To, co říkám. Řekl jsem mu o Organizaci i o Škorpionu. Lynx má pravdu, Harry musí vědět, co se děje," odpověděl klidně černoch.
" O tom rozhoduji já!" zavrčel profesor. Vypadalo to, že Snape každou chvíli vybuchne.
" Ale...'' začal Frank.
" Teď už je to přeci jedno, ne?" rychle se do rozhovoru vložil Harry. Původně měl sice v plánu jen tiše sedět a předstírat, že je vzduch, ale došlo mu, že jestli se něco nestane, Snape se rozzuří. Stačilo, jak moc se naštval, když mu chtěl Lynx říct pár věcí o Škorpionu. A tohle by mohlo být mnohem horší.
Vzápětí však svých slov litoval - Snape ho probodl jedním ze své bohaté sbírky vražedných pohledů. Nadechl se tedy, aby něco řekl, ale profesor ho předběhl.
" Tuto záležitost vyřešíme později. Říkal jsi, že máš nějaké informace," obrátil se zpátky k Frankovi.
Muž si viditelně oddechl. I on čekal, že se na něj Snape vrhne a změna tématu byla vítaným překvapením. Upřel na Harryho rychlý děkovný pohled a pustil se do vysvětlování.
" Náš kontakt zjistil, že Scorpio uzavřel se Smrtijedy včera večer nějakou dohodu. Bohužel se mu a
ale nepodařilo zjistit, čeho se ona smlouva týká," uzavřel.
" To znamená, že se naše obavy potvrdily. Opravdu jde o smlouvu mezi Pánem Zla a mafií," zašeptal Snape a posadil se do křesla.
" Jo, ale jak jsem řekl, nevíme nic podrobnějšího. Navíc, dnes ráno zmizeli všichni Smrtijedi, kteří se pohybovali blízko Scorpia. Nemusíš se tedy bát odhalení."
" A co by jste dělali, kdyby tam Smrtijedi zůstali?" zeptal se Harry dřív, než se stačil zarazit.
" Původně jsme měli v plánu Mnoholičný lektvar. Teď ho však už nebude potřeba," vysvětlil Frank
" Dobrá, situace se tedy příliš nemění," poznamenal učitel.
" Ne. Budeš se vydávat za českého obchodníka s nelegálním zbožím, jen si nebudeš muset měnit tvář," zrekapituloval Frank
" Českého? To jako z České republiky? Té v Evropě?" nechápavě se zeptal Harry.
" Nechcete mi snad říci, že nevíte, kde leží Česká republika?" obrátil se lektvarista na mladíka.
" Já vím, kde to je!" ohradil se chlapec a zastyděl se za svůj hloupý dotaz. Snape jen protočil oči.
" Dobře, vy hrdličky, co jsem měl vyřídit, jsem vyřídil. Radši už půjdu," ukončil debatu Frank.
" Tak brzo?" vyhrkl Harry. Nechtěl, aby Frank odešel. Celé odpoledne se výborně bavil, černoch byl skvělý společník. Navíc, jeho odchod znamenal, že zůstane v pokoji jen se Snapem.
Ten se nad chlapcovou reakcí ušklíbl.
" Doufám, že se sem neplánuješ znovu vloupat," zjišťoval lektvarista.
" Uvidíme." Pobaveně mu zajiskřilo v očích. " Harry je bezvadnej kluk, měli by jste spolu trávit víc času." Zářivě se usmál.
" Padej," zavrčel Snape a ukázal rukou ke dveřím.
" No jo, vždyť už jdu," zabručel černoch. " Zatím se měj, Harry, určitě se brzo uvidíme," povzbudivě na chlapce mrknul a odešel. Snape zavřel dveře a obrátil se k chlapci.
" Ukliďte ten svinčík, Pottere, a padejte do postele." rozkázal. Harry se zašklebil.
" No jistě, a máme to tu zase..." povzdechl si a pustil se do práce.
Počet komentářů: 30

Pro všechny příznivce Škorpionu

8. února 2009 v 17:14 | Jamana |  O co vlastně jde atd.
Ahojky
tak jsem si řekla, že bych Vám mohla trochu zlepšit náladu, když už je zítra to pondělí :(((
6. kapitolka Škorpionu už je skoro na světě a brzo ji sem hodim!
jinak moc děkuju za krásný komentáře
Jamana
Počet komentářů: 2

Žiju!!!

12. ledna 2009 v 6:57 | Jamana |  O co vlastně jde atd.
Ahojky, moooc se omlouvam, že poslední dobou nepřidávám další kapitoly...chci jen říct, že jsem rozhodně neskončila, berte to spíš jako takový malý velký zaseknutí. Jinak moc děkuju za krásný komentáře co píšete, nikdy jsem nečekala, že budou mít ty moje slátaniny takovej ohlas.
Mějte se mnou strpení děkuju moc Jamana
Počet komentářů: 5

Aurore- 1. kapitola

25. listopadu 2008 v 18:52 | Jamana |  Aurore
Ahojky, tak je to konečně tady! Nová kapitolovka s názvem Aurore- z francoužštiny znamená svítání, úsvit, začátek. Velké díky patří Leie za skvělé betování :))
doufam, že se vám bude líbit Jamana



Kapitola 1.- Nehoda


Ticho přerušilo nejisté zaklepání na dveře. Severus Snape podrážděně zvedl pohled od neopravených testů.
" Dále," zavrčel.
Do jeho pracovny vešel černovlasý chlapec. Pro svou menší a štíhlou, spíše hubenou postavu vypadal na méně než čtrnáct let, přestože ve skutečnosti mu bylo už šestnáct. Rozčepýřené vlasy zakrývaly čelo, na kterém měl zvláštní jizvu ve tvaru blesku.
" Pane profesore. Jdu kvůli tomu trestu..." téměř zašeptal s hlavou sklopenou a pohledem upřeným na špičky svých bot.
" To je mi jasné, Pottere. Myslíte si snad, že trpím sklerózou?!" vyštěkl. Neměl dobrou náladu a představa, že bude muset strávit večer v přítomnosti Nebelvíra mu ji rozhodně nezlepšila. Zalitoval svého rozhodnutí dát mu trest hned první večer nového školního roku.
" Omlouvám se," špitl mladík. Snape se zarazil.
" On se mi omluvil?'' Zamračeně si chlapce prohlédl. Stále tam jen stál a pohledem hypnotizoval svoje boty. ,, Co to s ním je? Žádná arogance, urážky, dokonce vypadá jako by tu omluvu myslel upřímně. Zdá se, že mu prázdniny prospěly.''
" Dobrá, Pottere, nasekáte a rozdrtíte housenky. Ty na polici. Tak na co čekáte, dělejte!'' rozkázal.
Harry se mlčky pustil do práce, profesor z něj však stále nespustil pohled. Něco se mu nelíbilo. Možná chlapcova odevzdanost s jakou přijímal příkazy, možná jeho mlčenlivost, pohled upřený k zemi... To přece nebyl on! Povzdechl si a vrátil se zpět k testům. Ještě aby se staral o problémy rozmazleného fracka!
Veškerou svou pozornost teď soustředil na 'úžasné' výplody jeho 'nadaných' žáků, takže si ani neuvědomil, že utekly dvě hodiny. Obrátil pohled k chlapci. Seděl u stolu a poslušně dělal svou práci. Před ním se hromadila nechutně vyhlížející kopa neidentifikovatelné barvy.
Zamyšleně si ho prohlédl. Strnulé pohyby, bledá tvář a ten nepřítomný pohled... V duchu si nafackoval - měl by být rád, že tomu rozmazlenému spratkovi alespoň na chvíli spadl hřebínek. Nakonec, zítra ráno opět bude ten nafoukaný parchant jako vždy, tím si byl jistý.
Spokojen, že nalezl ztracenou rovnováhu, se zlomyslně ušklíbl a svým pověstným zdrcujícím tónem pronesl.
" Doufám, že jste se nám příliš neunavil, pane Pottere, aby jste měl dostatek energie pro vaše fanynky..." odmlčel se a vychutnával si zlověstné ticho " To nemůžeme riskovat, že? Raději už vypadněte."
Urážka neměla takový efekt, v jaký doufal. Harry jen unaveně přikývl a dal se do uklízení.
Zrovna čistil nůž, když se mu najednou zamotala hlava a musel se opřít, aby neupadl. Naneštěstí se opřel rukou, ve které držel nástroj a ostří mu ošklivě poranilo ruku.
" Pottere, vy idiote!" zavrčel Snape, vyšvihl se z křesla a dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost, která je dělila.
Harry jakoby si ani neuvědomoval, co se stalo. Jen stál a zíral na tmavou tekutinu, která mu stékala od dlaně k loktu a vsakovala se do oblečení.
" Sundejte si hábit!" Profesor si zamračeně prohlížel jeho ruku.
" Dělejte!" vyštěkl, když ho mladík neposlechl. Vlastně se zdálo, že ho vůbec nevnímá. Severus zaklel a hábit z Harryho doslova serval. Otočil se ke skříni s lektvary, jež stála hned vedle dveří, a vyndal malou lahvičku plnou nevábně vypadající zelené tekutiny. Hrubě popadl chlapce za ruku a vylil velkorysé množství léku na ránu. Ta se začala okamžitě zacelovat a neuplynulo ani půl minuty, když zmizela docela. Snape vydechl a zvedl pohled od Harryho ruky.
" Co jste to, ksakru...'' zarazil se uprostřed věty a zůstal zírat na chlapcův krk, na němž byly vidět stopy po škrcení.
Hábit, který měl Harry předtím na sobě, vše spolehlivě zakrýval, jenže když mu ho profesor serval a on zůstal jen v tričku, rány nešlo přehlédnout.
Harry zesinal, když si uvědomil, co Snape vidí a zděšeně si zakryl hrdlo rukama.
" Já... totiž... profesore," koktal. Snape se mezitím vzpamatoval z prvního šoku.
" Kdo vám to udělal?" zašeptal.
" Nikdo... totiž..." Chlapec zoufale sklopil hlavu a odmítal dál mluvit. Profesor k němu přistoupil a prsty mu nadzvedl bradu tak, aby mu hleděl přímo do očí.
" Kdo vám to udělal?" zeptal se znovu a když mladík neodpovídal, sklonil pohled ke zraněnému krku. Kromě temně rudých stop po prstech si všiml i hlubokých škrábanců, které hyzdily chlapcovu jemnou pokožku.
" Sundejte si to," štíhlým prstem ukázal na Harryho triko. Chlapec zavrtěl hlavou a dál mlčky civěl do země. Severus ale odpor nepřipouštěl a jednoduše mu tričko rychlým pohybem přetáhl přes hlavu. Harry zazmatkoval.
" Co to děláte?!" vykřikl.
" Uklidněte se, Pottere, jste zraněný a..." Už podruhé za tento večer se zadrhl při pohledu na mladíkovo tělo - tedy spíše při pohledu na všechny ty rány, modřiny a škrábance, které jej pokrývaly " Merline," uklouzlo mu. Chlapec zděšeně zakňučel a odpotácel se od Snapea s touhou utéct z jeho pracovny. Profesor však zareagoval rychle a než stačil Harry udělat pár kroků, ocitl se v jeho pevném sevření.
" Pust'te mě!" zanaříkal a pokusil se učiteli vymanit.
" Klid, nechci vám ublížit... No tak, Pottere, přestaňte!" zařval, když se s ním chlapec stále pokoušel prát. Zběsile bušil do Severusových zad, ale vzhledem k mužově síle to nemělo žádný efekt. Profesor už začínal být zoufalý, když Harry náhle přestal a hlasitě se rozplakal.
" Prosím, nechte mě odejít," vyrážel ze sebe mezi vzlyky.
Severus nevěřícně pozoroval chvějící se hromádku v jeho náručí. .,, Co má tohle, pro všechno na světě, znamenat?"
V tu chvíli došly chlapci poslední síly, podlomila se mu kolena a sesul se k zemi i s lektvaristou.
" Pottere..." vydechl, když se mu mladík, oproti všemu očekávání, vrhl kolem krku a zabořil tvář do jeho hábitu. Zoufale se tiskl k mužovu tělu a prsty mu zarýval do ramen.
" Omlouvám se...já...je mi to líto...prosím, odpusťte mi." Horké slzy prosákly skrz černou látku až na učitelovu kůži.
Jestli byl předtím Severus z chlapcova chování zmatený, pak nyní už mu nerozuměl vůbec.
" Pottere...'' odmlčel se ,, No tak, klid..." Váhavě mu položil ruce na záda. Utěšování rozhodně nepatřilo mezi jeho silné stránky. " Ty rány... co se stalo? Kdo ti to udělal?" Mladík sebou trhl.
" Ni-nikdo, to nic není..." zašeptal a ještě víc se k němu přitulil.
" Nic?! Nejsem slepý!" vyštěkl na něj. Vzápětí ostrosti svého tónu zalitoval, jelikož se chlapec znovu rozbrečel.
" Poslyš, musíš mi říct, kdo ti to udělal..." pokračoval mírněji.
" Ne, prosím, nenuťte mě," vzlykl mladík " Ono se to zahojí... Vždycky se to...zahojilo." zašeptal.
" Vždycky se to zahojilo...? Znamená to snad, že..." Snape se napřímil.
" Už ti někdo takto ublížil?" optal se nízko položeným hlasem.
" Ne!" vykřikl Harry až příliš rychle a prudce zvedl hlavu. V chlapcových očích zarudlých od pláče se zrcadlil strach a úzkost. Severus pochopil, že z Harryho odpověď nedostane.
" Dobrá, jak chceš."
Opatrně se zvedl ze země i s mladíkem, kterého stále držel v náručí.
" Už je ti lépe?" zajímal se Snape. Chlapec přikývl. Když jej ale učitel postavil na zem, zavrávoral a kdyby ho Snape včas nezachytil, opět by upadl.
" Omlouvám se, já nechtěl," sklopil hlavu.
Profesor chvíli váhal. Při pohledu na mladíkovo zubožené tělo se však rozhodl, rychlým pohybem vzal Harryho do náruče a odnesl ho pryč z pracovny do svého soukromého pokoje.
Nebelvíra učitelova prudká akce zaskočila, byl však už natolik vyčerpaný, že se vzdal všech myšlenek na protest.
Severus opatrně položil chlapce na postel.
" Počkej tady," nařídil a rychlým krokem odešel zpět do své pracovny. Přešel ke skříni s lektvary, vyndal pár lahviček s léky a vrátil se k Harrymu.
Zastavil se na prahu a pohlédl na mladíka. Harry se krčil v rohu postele, hlavu v dlaních a zoufale se snažil přestat třást.
Naprosto nechápal chlapcovo chování. Za celých pět let, kdy Nebelvíra učil, ho nikdy neviděl v takovém stavu. Potter nebyl jeden z těch, co se nechají jen tak rozházet. Vlastně byl přesný opak. Tvrdohlavý a arogantní zabedněnec - jak jej Severus velmi rád nazýval.
Ale i když by to nahlas nikdy nepřiznal, musel mu uznat jistou sílu, kterou prokázal při všech jeho dosavadních střetech s Pánem Zla.
O to více byl nyní zmatenější, když viděl chlapce tak zuboženého.
Nejvíce jej však mátl vlastní postoj. Nechápal, proč prostě neposlal mladíka za Brumbálem a už se o něj nestaral. Nechápal, proč si nedokázal vychutnat Harryho ponížení a slabost, nechápal, proč se mu na místo toho snaží pomoct. Kam proboha zmizela veškerá jeho zlomyslnost?
" Kdybych ho neošetřil, Brumbál by mi udělal sáhodlouhou přednášku na téma Ochrana Našeho hrdiny... Ano, to je ono, jde mi o vlastní kůži," snažil se uklidnit sám sebe. Přesto moc úspěšný nebyl.
Rázně zavrtěl hlavou, jako by tím mohl odehnat všechny nepříjemné myšlenky, došel k posteli a posadil se vedle mladíka.
" Musím tě ošetřit," řekl tónem, který nepřipouštěl odpor. Chlapec zesinal.
" Ne... já... jsem vážně v pořádku. Nic..."
" To dokáži posoudit lépe!" přerušil ho Mistr lektvarů, přitáhl si poničené tělíčko blíž k sobě a začal pozorně prozkoumávat rány.
" Na krku stopy po škrcení, na zádech a hrudi hluboké škrábance, modřiny a podlitiny. Ramena... to jsou otisky zubů?" Zamračeně sjel pohledem k pěti malým rankám na obou mladíkových pažích, které vypadaly jako rýhy od nehtů.
" Vlastně bych řekl, že ta zranění připomínají spíše..." Severus ztuhl, a kdyby mu to jeho pokožka dovolila, určitě by i zbledl.
" To není možné, Pottera někdo znásilnil?!"
,,Pottre, někdo vás...''
" Ne... to ne! Nikdo..." Harry zběsile kroutil hlavou, ale v očích se mu znovu objevily slzy.
" Je jen jediný způsob, jak to zjistit..."
" Pottere, podívejte se mi do očí," zašeptal Severus.
Chlapec pochopil učitelovy úmysly a okamžitě se pokusil zakrýt oči rukama. Jenže Snape byl
rychlejší. Prudce mu obrátil hlavu k sobě a Harry se tak nechtěně setkal s onyxovým pohledem.
Profesor pronikl do jeho myšlenek a během chvilky našel to, co hledal...
Počet komentářů: 26

Nová povídka!!

21. listopadu 2008 v 20:52 | Jamana |  Aurore
Ahojky, jo já vím...hrozně dlouho jsem se neozvala, o Škorpionovi ani nemluvě...fakt sorry ale mam toho ted moc a hlavně mě nějak opustila můza...takže jsem dostala nápad napsat mezitím povídku na jeden námět co mám v hlavě...no už dobrejch pár let :))
Než se zase dokopám ke Škorpionu mam pro vás novou povídku s názvem Aurore- je to z francoužštiny a v překladu znamená svítání, úsvit, začátek...
o co jde tentokrát neprozradím...jenom, že je to nečekaně pár hp/ss
Nevím kdy tu bude první kapitola pač ji teprv ted o tomdle víkendu pošlu Leie...
moc díky za krásný komentáře co mi píšete Jamana
Počet komentářů: 1

Leia!!!

9. listopadu 2008 v 13:10 | Jamana |  O co vlastně jde atd.
Ahoj doufam, že jste si všimli, že jsou všechny kapitoly Škorpiona konečně opravené a to díky mému novému oficiálnímu beta-readerovi Leie!!!! Tímto bych jí chtěla strašně moc poděkovat, pač vězte že opravovat po mě je dosti sadomachistický úkol.
Takže tisíceré díky Jamana
Počet komentářů: 1

Beta-reader

27. října 2008 v 7:36 | Jamana |  O co vlastně jde atd.
Ahojky, omlouvam se, že jsem se ted tak dlouho neozývala, ale mam ted dost školy no.....ale nebojte, šestka by už měla být brzo :)))....každopádně jsem se chtěla zeptat, jestli by se nenašlo nějaký obětavý sluníčko, co by mi opravovalo ty prasečiny co píšu *stydlivej výraz*
díky moc Jamana
Počet komentářů: 1

Kam dál