Ahojky, tak je to konečně tady! Nová kapitolovka s názvem Aurore- z francoužštiny znamená svítání, úsvit, začátek. Velké díky patří Leie za skvělé betování :))
doufam, že se vám bude líbit Jamana
Kapitola 1.- Nehoda
Ticho přerušilo nejisté zaklepání na dveře. Severus Snape podrážděně zvedl pohled od neopravených testů.
" Dále," zavrčel.
Do jeho pracovny vešel černovlasý chlapec. Pro svou menší a štíhlou, spíše hubenou postavu vypadal na méně než čtrnáct let, přestože ve skutečnosti mu bylo už šestnáct. Rozčepýřené vlasy zakrývaly čelo, na kterém měl zvláštní jizvu ve tvaru blesku.
" Pane profesore. Jdu kvůli tomu trestu..." téměř zašeptal s hlavou sklopenou a pohledem upřeným na špičky svých bot.
" To je mi jasné, Pottere. Myslíte si snad, že trpím sklerózou?!" vyštěkl. Neměl dobrou náladu a představa, že bude muset strávit večer v přítomnosti Nebelvíra mu ji rozhodně nezlepšila. Zalitoval svého rozhodnutí dát mu trest hned první večer nového školního roku.
" Omlouvám se," špitl mladík. Snape se zarazil.
" On se mi omluvil?'' Zamračeně si chlapce prohlédl. Stále tam jen stál a pohledem hypnotizoval svoje boty. ,, Co to s ním je? Žádná arogance, urážky, dokonce vypadá jako by tu omluvu myslel upřímně. Zdá se, že mu prázdniny prospěly.''
" Dobrá, Pottere, nasekáte a rozdrtíte housenky. Ty na polici. Tak na co čekáte, dělejte!'' rozkázal.
Harry se mlčky pustil do práce, profesor z něj však stále nespustil pohled. Něco se mu nelíbilo. Možná chlapcova odevzdanost s jakou přijímal příkazy, možná jeho mlčenlivost, pohled upřený k zemi... To přece nebyl on! Povzdechl si a vrátil se zpět k testům. Ještě aby se staral o problémy rozmazleného fracka!
Veškerou svou pozornost teď soustředil na 'úžasné' výplody jeho 'nadaných' žáků, takže si ani neuvědomil, že utekly dvě hodiny. Obrátil pohled k chlapci. Seděl u stolu a poslušně dělal svou práci. Před ním se hromadila nechutně vyhlížející kopa neidentifikovatelné barvy.
Zamyšleně si ho prohlédl. Strnulé pohyby, bledá tvář a ten nepřítomný pohled... V duchu si nafackoval - měl by být rád, že tomu rozmazlenému spratkovi alespoň na chvíli spadl hřebínek. Nakonec, zítra ráno opět bude ten nafoukaný parchant jako vždy, tím si byl jistý.
Spokojen, že nalezl ztracenou rovnováhu, se zlomyslně ušklíbl a svým pověstným zdrcujícím tónem pronesl.
" Doufám, že jste se nám příliš neunavil, pane Pottere, aby jste měl dostatek energie pro vaše fanynky..." odmlčel se a vychutnával si zlověstné ticho " To nemůžeme riskovat, že? Raději už vypadněte."
Urážka neměla takový efekt, v jaký doufal. Harry jen unaveně přikývl a dal se do uklízení.
Zrovna čistil nůž, když se mu najednou zamotala hlava a musel se opřít, aby neupadl. Naneštěstí se opřel rukou, ve které držel nástroj a ostří mu ošklivě poranilo ruku.
" Pottere, vy idiote!" zavrčel Snape, vyšvihl se z křesla a dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost, která je dělila.
Harry jakoby si ani neuvědomoval, co se stalo. Jen stál a zíral na tmavou tekutinu, která mu stékala od dlaně k loktu a vsakovala se do oblečení.
" Sundejte si hábit!" Profesor si zamračeně prohlížel jeho ruku.
" Dělejte!" vyštěkl, když ho mladík neposlechl. Vlastně se zdálo, že ho vůbec nevnímá. Severus zaklel a hábit z Harryho doslova serval. Otočil se ke skříni s lektvary, jež stála hned vedle dveří, a vyndal malou lahvičku plnou nevábně vypadající zelené tekutiny. Hrubě popadl chlapce za ruku a vylil velkorysé množství léku na ránu. Ta se začala okamžitě zacelovat a neuplynulo ani půl minuty, když zmizela docela. Snape vydechl a zvedl pohled od Harryho ruky.
" Co jste to, ksakru...'' zarazil se uprostřed věty a zůstal zírat na chlapcův krk, na němž byly vidět stopy po škrcení.
Hábit, který měl Harry předtím na sobě, vše spolehlivě zakrýval, jenže když mu ho profesor serval a on zůstal jen v tričku, rány nešlo přehlédnout.
Harry zesinal, když si uvědomil, co Snape vidí a zděšeně si zakryl hrdlo rukama.
" Já... totiž... profesore," koktal. Snape se mezitím vzpamatoval z prvního šoku.
" Kdo vám to udělal?" zašeptal.
" Nikdo... totiž..." Chlapec zoufale sklopil hlavu a odmítal dál mluvit. Profesor k němu přistoupil a prsty mu nadzvedl bradu tak, aby mu hleděl přímo do očí.
" Kdo vám to udělal?" zeptal se znovu a když mladík neodpovídal, sklonil pohled ke zraněnému krku. Kromě temně rudých stop po prstech si všiml i hlubokých škrábanců, které hyzdily chlapcovu jemnou pokožku.
" Sundejte si to," štíhlým prstem ukázal na Harryho triko. Chlapec zavrtěl hlavou a dál mlčky civěl do země. Severus ale odpor nepřipouštěl a jednoduše mu tričko rychlým pohybem přetáhl přes hlavu. Harry zazmatkoval.
" Co to děláte?!" vykřikl.
" Uklidněte se, Pottere, jste zraněný a..." Už podruhé za tento večer se zadrhl při pohledu na mladíkovo tělo - tedy spíše při pohledu na všechny ty rány, modřiny a škrábance, které jej pokrývaly " Merline," uklouzlo mu. Chlapec zděšeně zakňučel a odpotácel se od Snapea s touhou utéct z jeho pracovny. Profesor však zareagoval rychle a než stačil Harry udělat pár kroků, ocitl se v jeho pevném sevření.
" Pust'te mě!" zanaříkal a pokusil se učiteli vymanit.
" Klid, nechci vám ublížit... No tak, Pottere, přestaňte!" zařval, když se s ním chlapec stále pokoušel prát. Zběsile bušil do Severusových zad, ale vzhledem k mužově síle to nemělo žádný efekt. Profesor už začínal být zoufalý, když Harry náhle přestal a hlasitě se rozplakal.
" Prosím, nechte mě odejít," vyrážel ze sebe mezi vzlyky.
Severus nevěřícně pozoroval chvějící se hromádku v jeho náručí. .,, Co má tohle, pro všechno na světě, znamenat?"
V tu chvíli došly chlapci poslední síly, podlomila se mu kolena a sesul se k zemi i s lektvaristou.
" Pottere..." vydechl, když se mu mladík, oproti všemu očekávání, vrhl kolem krku a zabořil tvář do jeho hábitu. Zoufale se tiskl k mužovu tělu a prsty mu zarýval do ramen.
" Omlouvám se...já...je mi to líto...prosím, odpusťte mi." Horké slzy prosákly skrz černou látku až na učitelovu kůži.
Jestli byl předtím Severus z chlapcova chování zmatený, pak nyní už mu nerozuměl vůbec.
" Pottere...'' odmlčel se ,, No tak, klid..." Váhavě mu položil ruce na záda. Utěšování rozhodně nepatřilo mezi jeho silné stránky. " Ty rány... co se stalo? Kdo ti to udělal?" Mladík sebou trhl.
" Ni-nikdo, to nic není..." zašeptal a ještě víc se k němu přitulil.
" Nic?! Nejsem slepý!" vyštěkl na něj. Vzápětí ostrosti svého tónu zalitoval, jelikož se chlapec znovu rozbrečel.
" Poslyš, musíš mi říct, kdo ti to udělal..." pokračoval mírněji.
" Ne, prosím, nenuťte mě," vzlykl mladík " Ono se to zahojí... Vždycky se to...zahojilo." zašeptal.
" Vždycky se to zahojilo...? Znamená to snad, že..." Snape se napřímil.
" Už ti někdo takto ublížil?" optal se nízko položeným hlasem.
" Ne!" vykřikl Harry až příliš rychle a prudce zvedl hlavu. V chlapcových očích zarudlých od pláče se zrcadlil strach a úzkost. Severus pochopil, že z Harryho odpověď nedostane.
" Dobrá, jak chceš."
Opatrně se zvedl ze země i s mladíkem, kterého stále držel v náručí.
" Už je ti lépe?" zajímal se Snape. Chlapec přikývl. Když jej ale učitel postavil na zem, zavrávoral a kdyby ho Snape včas nezachytil, opět by upadl.
" Omlouvám se, já nechtěl," sklopil hlavu.
Profesor chvíli váhal. Při pohledu na mladíkovo zubožené tělo se však rozhodl, rychlým pohybem vzal Harryho do náruče a odnesl ho pryč z pracovny do svého soukromého pokoje.
Nebelvíra učitelova prudká akce zaskočila, byl však už natolik vyčerpaný, že se vzdal všech myšlenek na protest.
Severus opatrně položil chlapce na postel.
" Počkej tady," nařídil a rychlým krokem odešel zpět do své pracovny. Přešel ke skříni s lektvary, vyndal pár lahviček s léky a vrátil se k Harrymu.
Zastavil se na prahu a pohlédl na mladíka. Harry se krčil v rohu postele, hlavu v dlaních a zoufale se snažil přestat třást.
Naprosto nechápal chlapcovo chování. Za celých pět let, kdy Nebelvíra učil, ho nikdy neviděl v takovém stavu. Potter nebyl jeden z těch, co se nechají jen tak rozházet. Vlastně byl přesný opak. Tvrdohlavý a arogantní zabedněnec - jak jej Severus velmi rád nazýval.
Ale i když by to nahlas nikdy nepřiznal, musel mu uznat jistou sílu, kterou prokázal při všech jeho dosavadních střetech s Pánem Zla.
O to více byl nyní zmatenější, když viděl chlapce tak zuboženého.
Nejvíce jej však mátl vlastní postoj. Nechápal, proč prostě neposlal mladíka za Brumbálem a už se o něj nestaral. Nechápal, proč si nedokázal vychutnat Harryho ponížení a slabost, nechápal, proč se mu na místo toho snaží pomoct. Kam proboha zmizela veškerá jeho zlomyslnost?
" Kdybych ho neošetřil, Brumbál by mi udělal sáhodlouhou přednášku na téma Ochrana Našeho hrdiny... Ano, to je ono, jde mi o vlastní kůži," snažil se uklidnit sám sebe. Přesto moc úspěšný nebyl.
Rázně zavrtěl hlavou, jako by tím mohl odehnat všechny nepříjemné myšlenky, došel k posteli a posadil se vedle mladíka.
" Musím tě ošetřit," řekl tónem, který nepřipouštěl odpor. Chlapec zesinal.
" Ne... já... jsem vážně v pořádku. Nic..."
" To dokáži posoudit lépe!" přerušil ho Mistr lektvarů, přitáhl si poničené tělíčko blíž k sobě a začal pozorně prozkoumávat rány.
" Na krku stopy po škrcení, na zádech a hrudi hluboké škrábance, modřiny a podlitiny. Ramena... to jsou otisky zubů?" Zamračeně sjel pohledem k pěti malým rankám na obou mladíkových pažích, které vypadaly jako rýhy od nehtů.
" Vlastně bych řekl, že ta zranění připomínají spíše..." Severus ztuhl, a kdyby mu to jeho pokožka dovolila, určitě by i zbledl.
" To není možné, Pottera někdo znásilnil?!"
,,Pottre, někdo vás...''
" Ne... to ne! Nikdo..." Harry zběsile kroutil hlavou, ale v očích se mu znovu objevily slzy.
" Je jen jediný způsob, jak to zjistit..."
" Pottere, podívejte se mi do očí," zašeptal Severus.
Chlapec pochopil učitelovy úmysly a okamžitě se pokusil zakrýt oči rukama. Jenže Snape byl
rychlejší. Prudce mu obrátil hlavu k sobě a Harry se tak nechtěně setkal s onyxovým pohledem.
Profesor pronikl do jeho myšlenek a během chvilky našel to, co hledal...
nency | 25. listopadu 2008 v 19:39 |
Hééééj! To NIE je fééééér! Teraz som naštvaná!! To čo má byť akože za KONIEC?!!! Fňuuuk...
Ale je to super... mám rada povče, kde je Harry malý chudášik a Sevík to zistí xD
Z nenávisti láska - lowe ; snarry - lowwweee xD